Dnes jsme strávili dopoledne na školní zahradě na čerstvém vzduchu. Děti měly prostor zkoumat zákoutí naší školní zahrady a i přes déšť v pláštěnkách (což je dost bavilo) protáhly svá těla prostřednictvím různých pohybových her.
Děti pak ve skupinách vyvodily dělení českých hlásek, naučily se samohlásky a souhlásky odlišovat pomocí jednoduchých symbolů X O a pochopily potřebu tohoto dělení – psaní správného i/y po tvrdých, měkkých a obojetných souhláskách. V ranní zprávě se dosti podrobně věnovaly slabikám a jejich účelnosti – dělení slova ve slabice na konci řádku a čtení dlouhých slov právě pomocí slabik. A jelikož samohláska může utvořit sama slabiku, více porozuměly tomu, proč se těmto hláskám říká samo-hlásky.
Největším benefitem venkovního učení je, že se děti hýbou – jedna skupina pracuje, ostatní běhají a takto se střídají. Pohyb je lidksou (a dětskou zejména) základní fyziologickou potřebou, bez jejíž uspokojení klesá pozornost a oslabuje se zdraví. Byli jsme prostě stvořeni pro pohyb. 🙂
Po dobře odvedené práci jsme se vrátili do školy a jsme připravení pracovat dále s hláskami v přichystaném centru psaní.
