Žáci obou šestých tříd dostali za úkol jeden den ze svých domovů sledovat venkovní teplotu a své výsledky zaznamenávat do grafu. Měření žáci zahájili v sedm hodin ráno a dále co hodinu zapisovali teplotu až do večerní osmé hodiny. Vyzkoušeli si, jak probíhá vědecké pozorování i následná zpracování experimentálních dat. Někteří využili předpřipravené záznamové archy, jiní zvolili cestu zcela vlastního ručního záznamu, případně k vyhodnocení naměřených hodnot využili i počítačové programy.
Jelikož během deseti dnů, kdy žáci mohli provádět celodenní měření, přišla obleva, tak se výrazně liší naměřené hodnoty. Žáci, kteří si s úkolem pospíšili, ráno naměřili i mínus sedmnáct stupňů a nejvyšší denní teplotou během jejich pozorování byly dva stupně pod nulou. Zato o týden později jejich spolužáci pozorovali oteplení, kdy denní teploty se pohybovali od čtyř do dvanácti stupňů nad nulou.
Cílem druhé části úkolu bylo si vyzkoušet některý z fyzikálních pokusů k tématu teploty a teplotní roztažnosti. Šesťáci například zjistili, že jejich tělo vnímá teplotu subjektivně. Ponořili levou ruku do studené vody a současně pravou do vody horké, poté pak obě ruce ponořili do vody vlažné. Pocitová teplota byla pro každou ruku jiná, přestože obě ruce ponořili do stejně teplé vody.
Další tři z domácích pokusů se zaměřili na změnu velikosti různých látek vlivem změny teploty. Žáci pozorovali, jak vzduch při ochlazování zmenšuje svůj objem při jednouchém experimentu. PET lahev vypláchli horkou vodou a poté uzavřeli víčkem. V láhvi tak byl ohřátý vzduch od horké vody, který se rychle začal ochlazovat, buď pouze okolním studeným vzduchem anebo ponořením lahve do studené vody či sněhu. Ochlazením vzduch v lahvi zmenšil svůj objem, což způsobilo „samovolné“ promáčknutí lahve.
Opačný děj, kdy se vzduch při ohřívání rozpíná, pozorovali žáci tak, že na hrdlo prázdné skleněné lahve položili navlhčenou minci a rukami ji zahřívali. Ohřátý vzduch zvětšil svůj objem a měl tendenci uniknout z lahve, což způsobilo nadskakování mince na hrdlu lahve.
Při posledním z pokusů si žáci vytvořili vlastní bimetalový pásek. Jak už název napovídá, tak bimetal se skládá ze dvou různých kovů, které jsou plošně spojeny k sobě, každý použitý kov má jinou teplotní roztažností, což způsobí, že se bimetal vlivem změny teploty prohne. Tento jev většina z nás nevědomky pozoruje, když si ráno vaří čaj či kávu s pomocí rychlovarné konvice. Jakmile se voda zahřeje až k bodu varu, tak se bimetalový pásek prohne, což má za následek automatické vypnutí konvice. Dále se bimetaly používají v různých termostatech, např. v pečících troubách či kohoutech radiátorů. Pro jednoduchost žáci využili hliníkovou folii (alobal) a k ní místo druhého kovu přilepili kus papíru. Ten domácí „bimetalový“ pásek položili ke zdroji tepla a pozorovali, jak se prohne a po ochlazení zase narovná.
Vzhledem k jednoduchosti zde uvedených pokusů je vřele doporučuji pro zkrácení dlouhé chvíle během nacházejících dnů. Věřím, že s asistencí je zvládnou i mladší děti a na chvíli je (i vás) zabaví. Hodně úspěchů v domácích experimentech!
Michal Mrlík