V matematice se se sedmáky v současnosti zabývám daty a vztahy mezi nimi, porozumění grafům i jejich tvorbě. A protože rád propojuji informace z různých oblastí a taky rád bádám, využil jsem toho, že na 20. 3. připadl Den jarní rovnodennosti.
Trochu jsem překvapil sedmáky s tím, že jsem před ně postavil hypotézu:
NA JARNÍ ROVNODENNOST 20. BŘEZNA JE STEJNĚ DLOUHÝ DEN A NOC.
A chtěl jsem po nich, aby se pokusili tuto hypotézu ověřit.
Chvilku mě měli za blázna, proč mají ověřovat něco, co je stoprocentně pravda, pak ale znejistili. Co když to není úplně jasné. Kdyby to bylo úplně jasné, tak to přece nebudeme řešit.
Začali jsme přemýšlet, jak se tato hypotéza dá ověřit. Trochu nám v přemýšlení pomohly iPady, které nedočkavě na parapetu okna čekaly na využití.
Využili jsme webovou stránku slunečního kalendáře:
https://www.in-pocasi.cz/predpoved-pocasi/cz/praha/praha-324/astro/?kalendar=slunce&mesic=3&rok=2025
a hledali příslušná fakta o východech a západech Slunce a délce dne. K našemu překvapení jsme zjistili, že 16. března trvá den 11 hodin 59 minut a již 17. března 12 hodin a 3 minuty. 20. března trvá den již 12 hodin a 14 minut.
Získaná data jsme v rámci tréninku převedli do sloupcového grafu.
A jaké je vysvětlení tohoto jevu?
V den rovnodennosti je nad obzorem po dobu téměř přesně 12 hodin geometrický střed Slunce. Západ a východ Slunce je ale okamžik, kdy se horizontu ráno při východu či večer při západu horizontu dotkne nikoliv střed Slunce, ale jeho horní okraj. V obou případech je tedy v tomto okamžiku ještě střed Slunce pod obzorem. Ještě větší vliv má pak lom světla, kdy se sluneční paprsky při průchodu atmosférou “ohýbají”.
Zdroj informací:
Honza Vrtiška
